Tak přesně takovou dávku smrtícího kanadského opiátu jsem potřeboval na to, abych si jej konečně naplno užil. Ano, předchozí řadové desky jsou velmi dobrou lekcí moderního brutálního death metalu, ale pokaždé byly veškeré pozitivní dojmy pošramoceny až příliš na technické provedení důraz kladoucím a emočně poměrně chladným pojetím ekvilibristicky vybroušeného hudebního extrému, který BENEATH THE MASSACRE tak zarputile prezentují. Zkrátka v mém případě nikdy nedošlo k úplnému naladění se na jejich vlnu, což toto krátké a (jak jinak) úderné EP velice výrazně koriguje.

A přitom tento miniaturní novic v jejich diskografii nepřichází s žádnou nabídkou razantní změny stylového zaměření, či alespoň jejího náznaku. Válcující deathmetalová (anebo deathcorová?) smršť, odehraná v nelítostné rychlosti a se zničujícím nasazením, jakoby pokračovala přesně tam, kde skončila předchozí deska „Dystopia“ z roku 2008. Chirurgicky přesné technické provedení je už očekávaným standardem, jehož kvalitativní úroveň zůstává zachována. Co mi však na tomto pětiskladbovém dílku sedí nejvíce, je právě jeho sevřenost, nebo lépe řečeno řádně nahuštěná a intenzivní atmosféra, která alespoň v mých uších dodává jeho nespornému technickému a brutálnímu hudebnímu rozměru onu hodnotu, která nutí se do jeho útrob důkladněji ponořit. Ačkoliv Kanaďané zůstávají věrni naprosto odlidštěnému charakteru svých skladeb, můžeme zde na krátké časové ploše vypozorovat i (stále trochu nenápadné) pokusy o melodičtější riffování („Anomic“), či, pravda poněkud skromnější, koncepční přístup, o čemž krom jiného vypovídá užití stejného motivu na několika místech nahrávky.

Velmi zdařilý počin, jehož největší devízy spočívají právě v krátké stopáži, která v kombinaci s brutální muzikou této kanadské kapely vytváří dokonale zničující tsunami. V tuto chvíli nedokážu posoudit, jestli výše uvedené náznaky v kompozičním procesu u BENEATH THE MASSACRE pro mě vystačí i na velice spokojený úsměv z jejich očekávaného nadcházejícího alba, ale „Marée Noire“ je prostě přesně tím návykovým metalovým extrémem, který je radost (opakovaně) poslouchat.